Občas je dobrý se ohlídnout

Od mojí „kampaně“ Jsemandrea už uběhl nějaký ten čas.. A tak mě napadlo, takhle při neděli se kouknout, co všechno se to vlastně odehrálo. 🙂

Čísla byla pěkná, ale vlastně k ničemu..

Jakooo úplně k ničemu nebyly.. dost mě motivovalo prolejzat GA a zkoušet, co udělají každý den a tak 🙂 Ale když jsem se teď po nějaký době koukla na svoje články z tý doby, vím, že jsem koukala na né úplně relevantní čísla.. 😀 Ale mě samotnou bavil ten feeling, co z toho byl. Jak mě to bavilo! 🙂 Jasně, že teď vím, že jen kliknout u příspěvku na Timeline na „Propagovat“ nestačí. Že je potřeba mnohem víc. Že v tom fejsbuku je mnohem víc věcí, který je fakt kurva dobrý otevřít a proklikat a zkoušet..

A i přesto..

..jsem dostala 7 nabídek práce a přitom jsem poslala jen 3 CV. I přesto, že jsem v tý době neuměla na sítích vůůůůbec nic a ačkoli jsem to tušila, že vím prdlačku, věděla jsem, že vím pořád víc než většina lidí kolem mě. 😀 Samozřejmě až na pár lidí, kteří mě vůbec k sítím přitáhli za flígr. :))) Osobně si zpětně teď myslím, že jsem ty nabídky nedostala kvůli znalostem, protože moc velké nebyly, ale kvůli svýmu elánu a energii CHCI VĚDĚT VÍC! 

Pohovory, mě fakt bavily!

Poprvé v životě jsem si užívala pohovory. Mohla jsem být sama sebou. Nebylo třeba si na něco hrát. Mohla jsem přijít klidně v roztrhaných džínách nebo třeba s #panGilbert a nikoho nepřekvapila barva mých vlasů. Věděli do čeho jdou a tak jsem si nemusela hlídat ani slovník, ani přílivy energie a nemusela jsem být ani nervózní. Nervozita přišla až v době lámání chleba.

Mohla jsem dělat vlastně skoro cokoli.. Což je asi to nejhezčí, co se vám může stát. 🙂 A pak si musíte vybrat.. což je zase na druhou stranu asi ta nejhorší věc, co se vám kdy může stát.. Mohla jsem dělat za víc i za míň. Mohla jsem dělat online místo socmedu. Mohla jsem dělat online i socmed. Mohla jsem dělat ve větších i menších firmách.

Vybrat si nakonec nebylo tak těžké..

Podle čeho a jak si kdo vybírá svoji práci je na prioritách každého zvlášť.. Já jsem se nakonec rozhodla podle jednoho jedinýho faktoru. Potřebuju, aby člověk, který mi má šéfovat, což je něco, na co nejsem už nějakou chvilku zvyklá, mě motivoval. A to Petr Andrýsek rozhodně byl a stále je.

A tak jsem se stala žralokem..

Plavu v akvárku s ostatníma žralůčkama přes 3 měsíce. Každý den je výzva, každý den je jiný.. Všichni žraloci jsou ale lidé, kteří vědí, co dělají a dělají to kurevsky dobře! Během pár týdnů jsem se naučila tolik věcí, že je nedokážu spočítat.. A i přesto vím, že mám ještě velký mezery v socmed vzdělání. 🙂 Ale snažím se to dohnat. Snažím se učit věci od těch nejlepších. Proto jsem k šla plavat právě do tohohle akvárka. Proto jsem se stala žralokem! A jsem fakt ráda, že jím jsem.. 🙂

A upřímně myslím, že právě moje snaha, být nejlepší, byla to hlavní, co mi pomohlo otevřít dveře do socmedu. Jo a taky natáčení videí na Snapchat, kam mi Petr tehdy poslal snap a pozval mě tak na pohovor..

Snažte se dělat to, co chcete a pomozte tak otevřít i ty svoje zatracený dveře! 🙂

Pac a pusu, Jsemandrea